100 let Československa - sportovci 3

Jaromír Jágr

Narozen 15. února 1972 v Kladně, je český hokejový útočník hrající za klub Rytíři Kladno ve WSM lize. Dříve působil
v amerických a kanadských klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers a Calgary Flames, několik let hrál také za ruský tým Avangard Omsk v KHL. V Česku je spjatý s kladenským klubem, jehož je od roku 2011 většinovým majitelem. Je celosvětově respektovanou
a uznávanou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob.

 

Dominik Hašek

rodným příjmením Kaštánek se narodil 29. ledna 1965 v Pardubicích, známý také pod přezdívkou Dominátor, je bývalý český hokejový brankář. Jeho polorodým bratrem (mají společnou matku) je bývalý fotbalista Martin Hašek. V roce 2012 jej časopis The Hockey News vyhlásil nejlepším evropským hokejistou v historii NHL. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.

Hokej začal hrát v šesti letech v rodných Pardubicích, v 16 letech si za tým Tesla Pardubice poprvé zachytal v nejvyšší československé lize.
V sezóně 1982/1983 se Hašek v pardubickém týmu propracoval na pozici brankářské jedničky a ve svých 18 se stal nejmladším reprezentačním brankářem v historii Československa. V draftu NHL roku 1983 byl vybrán na celkově 199. pozici týmem Chicago Blackhawks.

V letech 1987 a 1989 se stal s Pardubicemi mistrem republiky. Sezónu 1989/1990 odehrál kvůli vojenské službě v týmu HC Dukla Jihlava.
V následující sezóně poprvé nastoupil v zámořské International Hockey League za tým Indianapolis Ice a v National Hockey League za tým Chicago Blackhawks. Po dvou letech byl vyměněn do týmu Buffalo Sabres, ve kterém se postupně stal jedničkou a kde strávil celých
9 sezón. V roce 1998 se s českým reprezentačním výběrem stal olympijským vítězem. Sezónu 2001/2002 odehrál v týmu Detroit Red Wings a poprvé vyhrál Stanley Cup. Po následující roční pauze se vrátil do NHL a odehrál další sezónu za Detroit. Po roce pak přestoupil do týmu Ottawa Senators, odehrál v něm jednu sezónu a poté se vrátil do Detroitu. Za Red Wings tentokrát odehrál dvě sezóny a v sezóně 2007/2008 s nimi vyhrál druhý Stanley Cup.

Následovala další roční pauza a po ní roční působení v české extralize, završené ziskem mistrovského titulu s týmem HC Pardubice. Sezónu 2010/2011 pak Hašek odehrál v Kontinentální hokejové lize za tým
HC Spartak Moskva.

Hašek je šestinásobný nositel Vezina Trophy, dvojnásobný vítěz (1996–1997, 1997–1998) ceny pro nejužitečnějšího hráče NHL – Hart Memorial Trophy, dvakrát vyhrál také Lester B. Pearson Award (1997, 1998), třikrát pak William M. Jennings Trophy (1994, 2001, 2008). V Česku byl vyhlášen pětkrát vítězem ankety Zlaté hokejky (1987, 1989, 1990, 1997, 1998), v roce 1998 vítězem ankety Hokejista století a v letech 1994 a 1998 vítězem ankety Sportovec roku. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

Dne 1. prosince 2013 byl v pardubické ČEZ Aréně vyvěšen Haškův dres s číslem 9. V roce 2014 byl uveden do Hokejové síně slávy v Torontu. Dne 13. ledna 2015 Buffalo Sabres slavnostně vyřadilo jeho číslo 39 a jeho banner od tohoto dne visí u stropu haly KeyBank Center v Buffalu.[6] Téhož roku byl uveden do Síně slávy IIHF.

 

Ivan Hlinka

26. ledna 1950 Most – 16. srpna 2004 Karlovy Vary), přezdívaný „Šéf“, byl československý hokejový útočník a později trenér, jedna z největších osobností historie českého a československého hokeje.

Hokejovou kariéru začal v šesti letech, kdy se stal členem mládežnického týmu Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský klub. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci.
S československým týmem získal celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál na světových šampionátech jedenáct turnajů a zúčastnil se dvou zimních olympijských her: v roce 1972 v japonském Sapporu pomohl vybojovat bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku získal stříbro. V letech 1977–1980 byl kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. Za reprezentaci se zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a vstřelil 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.

V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 působil v týmu Vancouver Canucks. Tehdy se vrátil do Evropy a v letech 1983–1985 hrál ve švýcarském týmu EV Zug. Po návratu do Československa ukončil aktivní sportovní kariéru v roce 1987 v Litvínově.

 

Otakar Vindyš

(9. dubna 1884 Praha – 23. prosince 1949 tamtéž) byl český lední hokejista, který patřil mezi české hokejové mušketýry. Získal tři tituly mistra Evropy a další medaile.

Otakar Vindyš měl ke sportu velmi blízko již od mládí, kdy hrál tenis v klubu I. ČLTK Praha. Sport ovšem nemohl být tehdy hlavní životní náplní, čili musel také dobře studovat, aby získal titul inženýra. Od roku 1902 se ve sportovním klubu zapojil též do bandy hokeje. V obou sportech pokračoval i po přestupu do Slavie Praha.

V roce 1909 byl se svými spoluhráči členem první české výpravy, která se v Chamonix seznamovala se skutečným ledním hokejem (tehdy pro rozlišení označovaným slovem kanadský). Vindyš zde působil ještě v útoku. Na mistrovství Evropy v roce 1911 již ovšem získal titul jako obránce. Na tomto postu potom působil až do konce kariéry. Reprezentoval i po vzniku Československa až do svých 40 let. Zúčastnil se také Letních olympijských her 1920 (turnaj byl zároveň i prvním mistrovstvím světa; získal zde bronz) a prvních zimních olympijských her. Pouze z poslední jmenované reprezentační akce si nepřivezl žádnou medaili. Ve 26 reprezentačních zápasech vstřelil 9 gólů.

Jeho otec od roku 1910 vlastnil firmu vyrábějící a exportující tělocvičné nářadí, kterou Otakar posléze převzal. Ještě v roce 1936 však pomáhal Slavii v její první a na dlouhou dobu i poslední prvoligové sezóně.

 

 

 

 

Radio 100 ČSR Televize 100 ČSR

Externí odkazy

 

Veškeré foto, audio, video a knižní materiály umístěné na tomto vzdělávacím portále jsou výhradně pro účely doplnění konkrétní výstavy
a je zakázáno jakékoliv kopírování, šíření obsahu třetím stranám.  Další distribucí se uživatel vystavuje postihu porušení autorského zákona.