Michael Thonet se narodil 2. července 1796 v městečku Boppard nad Rýnem nedaleko Koblence v rodině koželuha. Vyučil se stolařem a ve svém rodišti založil truhlářskou dílnu, kde vyráběl nábytek. Kolem roku 1830 začal provádět pokusy s pařením, ohýbáním a lepením dřeva. Jeho první  experimenty částečně navazovaly na technologie, používané již ve starém Egyptě a starověkém Řecku.

Michael Thonet při výrobě židlí, křesel, stolků a čel lůžek tvaroval z dýh dřeva nalepených na sebe požadované křivky a tvořil z nich nohy a opěradla. Požádal o patent v Prusku, pro údajnou chybějící hodnotu „inovace“ však tato jeho první  žádost nebyla schválena. Tím se však nenechal odradit a začal se účastnit různých výstav. Exponáty, které vystavoval na průmyslové výstavě v Koblenci roku 1841, zaujaly rakouského kancléře a ministra, knížete Klemense Wenzela von Metternicha (1773–1859), který výstavu navštívil a uvědomil si další možnosti využití vylehčeného nábytku.

Metternich pozval Thoneta do Vídně a nabídl mu podporu. Ten váhal, posléze však téměř po roce předvedl své výrobky Dolnorakouskému živnostenskému spolku. Vzhledem k tomu, že nechtěl sdělit konkrétní výrobní postupy, nebyl mu udělen patent na výrobu ani tam. Spory o jeho udělení připravily Thoneta, který se s rodinou přestěhoval do Vídně, téměř o všechny peníze. Musel se proto nechat zaměstnat u vídeňského truhláře a výrobce parket Carla Leistnera. V roce 1849 si Michael Thonet zakládá ve Vídni vlastní firmu.

Thonet na základě pokusů přišel na vynikající myšlenku – přikládat na plochu propařeného dřeva před ohýbáním k protilehlé straně ohybu pás z ocelového plechu, který opatřil zarážkami. Mezi ně upnul masivní hranolek ohýbaný k formě. Ohýbání napařeného dřeva, kdy se napětí přenášelo pod ocelový pás, nikoliv do povrchové vrstvy dřeva, umožňovalo ruční ohýbání hranolku až o 180º. (Tuto namáhavou část v ýroby ohýbaného nábytku není možné nahradit stroji dodnes, závisí na fortelu, citu a zkušenosti pracovníků.) Uvedená technologie, potvrzená císařským privilegiem, umožnila Thonetovi nastoupit cestu k velkovýrobě nábytku, jehož tvar, váha, cena i kvalita plně reflektovala požadavky daného rozvoje společnosti.

Nové výrobky se stávaly módou, v roce 1855 získala firma Gebrüder Thonet prosté tovární oprávnění na výrobu nábytku, které ji vymanilo z omezení truhlářského cechu, jenž z konkurenčních důvodů zpochybňoval platnost uděleného patentu. Architekti, stavitelé i provozovatelé kaváren, hotelů, restauraci a dalších veřejných  zařízení postupně považovali za nezbytné přihlásit se ke stylu nové epochy a nahradit starý těžký nábytek tzv. thonetkami. S firmou Gebrüder Thonet začínají spolupracovat významní architekti a módní návrháři.
Vzhledem k vzrůstajícímu zájmu o ohýbaný nábytek došlo ve vývoji firmy k zásadnímu přelomu – bylo jím založení nových továren na Moravě – v Koryčanech (1857) a v Bystřici pod Hostýnem (1861), které byly na svou dobu moderně vybaveny. Předností oproti Vídni byla zejména blízkost hodnotných bukových lesů i levnější pracovní síla, což spolu s dobrou organizací práce představovalo základní předpoklady pro úspěch na trhu. Postupně vznikaly další továrny ve Vsetíně, Radomsku  (v dnešním Polsku) a v německém Frankenbergu; v ýroba ohýbaného nábytku se rozšiřuje i mimo Evropu do USA. Miliony domácností používají svoje thonetky, kde forma je určena funkcí, technologií a výrobními postupy.

Thonetův ohýbaný nábytek se stal pojmem, zakladatel firmy získal řadu ocenění, mimo jiné například zlatý záslužný kříž nebo rytířský kříž řádu císaře Františka Josefa I. Michael Thonet měl s manželkou Annou Marií celkem třináct dětí, jen pět synů se však dožilo dospělosti. Zemřel jako uznávaný podnikatel 3. března 1871 ve Vídni a vedení firmy převzali jeho synové.

V podnikání byli dále úspěšní jeho synové Michael Thonet mladší (1824–1902), Josef Thonet (1830–1887), Jakob Thonet (1841–1929) a August Thonet (1829–1910). August působil rovněž jako poslanec Moravského zemského sněmu a starosta Bystřice pod Hostýnem, funkci starosty v tomto městě zastával i Jakob.

Firma bratří Thonetů realizovala v různých továrnách myšlenky nejlepších umělců své doby. Pro „praotce“ vídeňské secese, profesora Otto Wagnera (1841–1918) vyrobila v roce 1904 podle jeho návrhu křeslo Thonet – Fauteuil Nr. 6516 určené pro zasedací sál vídeňské poštovní spořitelny. Při pokusech s využitím nových materiálů, tj. mramoru, skla a kovu, pak spolupracovala s takovými tvůrci, jako byl Adolf Loos (1870 –1933) – podle jeho návrhu byly zařízeny secesními stolky interiéry Café Central. S firmou bratří Thonetů spolupracovali dále rovněž Marcel Breuer (1902–1981), autor brněnské vily Tugendhat Ludvig Mies van der Rohe (1886 –1969) nebo Le Corbusier (1887–1965), z českých architektů například Ladislav Žák (1900 –1973) nebo Jindřich Halabala (1903–1978). Výroba proslulé židle číslo 14, navržené designérem Michaelem Thonetem (výroba začínala v Koryčanech roku 1858), dosáhla jen do roku 1930 údajných 50 milionů kusů. Tvar Thonetova houpacího křesla zůstal dokonalý i podle kritérií 21. století, do kterého mnohé z unikátních výrobků firmy přežily.

První světová válka přivedla firmu k úpadku, proto v roce 1924 došlo k fúzi tří konkurenčních výrobců – Thonet, Mundus a Kohn na koncern Thonet – Mundus. Žádný z Thonetů však již ve vedení společnosti nebyl, vliv rodiny na chod firmy tak skončil, výroba se však nezastavila ani v průběhu ekonomické krize třicátých let 20. století. Po druhé světové válce, kdy byla továrna vedena říšsk ým správcem, byla firma znárodněna jako Thonet n.p. V roce 1953 došlo ke změně názvu společnosti na TON (což je zkratka slov „továrny na ohýbaný nábytek“). V roce 2003 vzniká akciová společnost TON s ikonickým modelem židle č. 14 v logu. V současné době pokračuje v Bystřici pod Hostýnem.