Tam za řekou je Argentina

Tato kniha zachycuje úsek cesty, probíhající čtyřmi zeměmi Jižní Ameriky – Argentinou, Paraguayí, Brazílii a Uruguayí.

Ukázka z knihy:
Učesáváte si myšlenky do normálního slovosledu a podvědomě zvolníte krok, abyste se ještě jednou ohlédli za touhle roztomilou scén­kou, když se vás rázem chopí jiné ruce. Chlapské, drsné, dotěrné. Cvi­čeně vám přeběhnou po kapsách u kalhot, na zlomek vteřiny se zastaví u svazku klíčů a povolí, aby se hned nato přesvědčily, že v náprsní kapse nemáte revolver. V posledním okamžiku stačíte zastavit slova protestu; to už vás uniforma vede do malého domečku při chodníku. Ejhle, tu to máme: cedulka Zona aduanera! Dokaž, že nejsi mezinárodní pod­vodník, ani pašerák, ani atentátník!
„Co máte v aktovce?“
„Podívejte se,“ otevřete zdrhovací závěr a taháte pasy.
Celník se pohrabe v malé příruční aktovce a zkoumavě si prohlíží kotouček průsvitné pásky na zalepování dopisů.
„Jinou nemáte?“
„Ne, však se podívejte!“ Proč celníka může zajímat, máte-li v tašce jeden svitek lepicí pásky nebo dva? Odpovědí vám následující vteřiny, kdy přestanete být celním objektem a mimoděk se stanete svědky, jak se to v Argentině dělá.

Přes Kordillery

V této knize se naši nejznámější cestovatelé vydali z Argentiny přes Bolivii do Peru. Cesta do byla vskutku výživná, zejména co se týče výškových rozdílů. Během cesty autoři popisují peripetie jízdy po nekvalitních vysokohorských silnicích, nechávají se okouzlovat monhutnými horami, starobylými městy předkolumbovských civilizací a hodně kritizují sociální poměry v těchto zemích, kde původní obyvatelstvo dře v téměř otrockých podmínkách na hrstku boháčů, často americké národnosti. Jistě to chvílemi zavání jakousi poplatností komunistickému režimu v tehdejším Československu, ale ono to tak opravdu bylo a zas tak moc se dodnes ani nezměnilo, i když oproti tehdejší době jsou na tom Indiáni přeci jen o něco málo lépe.

Ukázka z knihy:
Celá sportovní Amerika sledovala v roce 1940 automobilový závod Gran Premio Internacional del Norte, který byl uspořádán argentinským autoklubem na trati Buenos Aires — Lima — Buenos Aires. Devět tisíc kilometrů velehorami po cestách a necestách za devadesát osm hodin! Uvažovalo se dokonce o uskutečnění nejdelšího závodu světa: 17 000 kilometrů z Buenos Aires do Washingtonu. S plánu sešlo, protože ani za války nebyly dostavěny četné úseky předčasně oslavované Panamerické dálnice.

Za lovci lebek

Jádrem této knihy jsou zážitky autorů z pobytu mezi ekvádorskými Šuáry. Je to jedno z nejvíc vzrušujících a nejnapínavějších dobrodružství na celé jejich dlouhé cestě dvěma kontinenty. Je to současně neobyčejně cenný příspěvek ethnografickému bádání.

Ukázka z knihy:
Tak tohle je tedy Trujillo, které pojmenoval negramotný pasák pra­sat Francisco Pizarro podle svého rodiště ve španělské Estremaduře! Kropenku se svěcenou vodou převrátil na základní kámen města téměř v srdci slavné předinkajské říše Chimuů, nedaleko trosek hlavního města Chan Chánu, které dávno předtím podlehlo slabšímu nepříteli, dešťům. Postaveno z nepálených cihel a chráněno suchým podnebím, sesulo se jednoho plačtivého dne pod přívaly vody a splasklo jako písko­vý bochánek. Jenže ve splasklých palácích a v hrobkách šlechty zůstalo nepřeberné bohatství zlatých a stříbrných plechů, obřadních nádob, po­svátných sošek a model, skvostných ozdůbek a tepaných předmětů. I z toho mála, co uniklo dravým pařátům španělských dobyvatelů, jde člověku hlava kolem. Vybrakovali tam v druhé polovině šestnáctého století zlata a stříbra za dnešních patnáct milionů dolarů a protože měli strach, aby jim ostré hrany zlatých skvostů neponičily lupičské vaky z kůže, naházeli to všechno do tyglů a roztavili. Vandalsky?