Pojem „předkolumbovská umění“ je souhrnné označení pro více než tři tisíce let trvající vývoj umění na americkém kontinentu před objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem, řípadně dobytím Jižní a Střední Ameriky paněly. Porážka Inků v Peru a Aztéků v Mexiku přivodila konec vyspělým americkým kulturám.

Rozlišujeme zde čtyři kulturní oblasti: Severní Ameriku, Střední Ameriku (střední a jižní Mexiko, Guatemala), karibskou oblast (Kostarika, Panama, Venezuela, Kolumbie a Ekvádor), a centrální Andy (Peru, Bolívie). Hlavními nositeli předkolumbovská kultury jsou vyspělé civilizace Střední Ameriky (Olmekové, Mayové, Zapotékové, Toltékové, Mixtékové a Aztékové) a oblasti centrálních And (Chavin, Mochicové, Nazca, Tiahuanaco, Chimú a Inkové). O jejich umělecké činnosti se dozvídáme prostřednictvím archeologických nálezů z hrobů a rozvalin měst.

V obou kulturních okruzích změnily užitkové rostliny jako byla kukuřice a fazole archaické životní zvyklosti. Lidé se věnovali zemědělství, stavěli zavlažovači systémy a přebytek úrody ponechávali k přerozdělování elitě. Tak mohly být uvolněny pracovní síly na stavby pyramid a pro umělecké řemeslo. Vznikla třídně rozdělená společnost a z ní se konstituovaly státy. Zatímco ve Střední Americe se kulturní projevy vážou na jednotlivé národy, v centrální andské oblasti se liší město od města, region od regionu. Některé středoamerické kultury disponovaly vlastním kalendářem, měly rozsáhlé matematické znalosti i vlastní písmo.

Architektura Střední Ameriky je charakterizována monumentálními sakrálními stavbami, hlavně pyramidami zakončenými chrámem, shromaždišti a hřišti na míčové hry. Míčové hry měly výhradně rituální charakter v duchu zemědělských kultů, začínaly slavnostními ceremoniály a končily obětováním kapitána.

Početná města byla založena na symetrickém půdorysu a byla velmi racionálně zbudována. Pyramidy byly zřídka náhrobními monumenty, sloužily většinou k uctívání slunce, přičemž jejich šikmé stěny měly naznačovat stoupání a klesání slunce na obloze. Kromě toho symbolizovaly každodenní znovuzrození bohů. Chrámy na vrcholcích pyramid představovaly příbytky bohů. Například v olmecké La Ventě tvoří dominantu kuželovitá pyramida.

Významným architektonickým principem byla uzavřenost jednotlivých souborů, jak je patrné například na komplexu citadely v Teotihuacánu. Všechny plošiny a schodiště zde vedou do středu velkého náměstí, kde měly různé etnické skupiny příležitost rovnoprávně provozovat své náboženské kulty. Architektonické pozůstatky centrálních And náleží k vůbec nejstarším uměleckým projevům v této oblasti. Zatímco kultura Nazca na jižním pobřeží Peru nevynikala významnější architekturou, stavěli Mochikové na severním pobřeží mohutné stavby z nepálených cihel, mezi nimi např. Sluneční pyramidu Huaca del Sol nebo Měsíční pyramidu Huaca del Luna. Stavbou měst proslula říše Chimú, jejíž hlavní město Chan-Chan (kol. 1200-1478) bylo nejrozsáhlejším městským areálem předkolumbovské Ameriky. Architektura Inků se omezovala na hornaté území jižního Peru. Vyznačuje se mohutnými stavbami z velkých kamenných bloků. Inkové nezdobili své stavby barevnými fasádami, spíše je oživovali vkládáním různě velkých kamenů. První kulturní podněty na americkém kontinentu vyšly pravděpodobně od Olmeků. Náročný náboženský kult a velkorysé rezidence jako San Lorenzo Tenochtitlán (1200-800 př. n. 1.) svědčí o tom, že olmecká kultura byla „mateřskou kulturou“ všech středoamerických kultur. Navazující mayská kultura se vyznačuje kontinuálním vývojem. V klasickém období kvetla tři velká centra, Teotihuacán, El Tajin a Monte Alban.

V mexické nížině se setkáváme s lidovou keramikou vyjadřující radost ze života, která se výrazně odlišuje od sakrálně orientované kultury ostatních mexických oblastí. V poslední třetině 1. tisíciletí zanikla mayská centra ovládaná kněžskou aristokracií pod náporem přistěhovalců ze severu, Toltéků a Aztéků. Byli to pravděpodobně bojovní Toltékové, kteří začali s lidskými oběťmi, neboť pokládali lidi za živitele bohů. Hlavním městem se stal Tollán. Chavínská kultura byla první vyspělou panperuánskou civilizací (od 1200 př. n. 1.). Její náboženské představy ztělesňuje socha božstva s tváří a drápy kočkovité šelmy držící v ruce hůl ve tvaru berly. V letech 300/200 př. n . 1. se kulturní jednota centrálních And rozpadá do mnoha lokálních kultur. Poslední vyspělou místní kulturu vytvořili Inkové.