První historické kultury v Evropě se zrodily v mnohotvárné krajině na pobřeží a ostrovech Krétského a Egejského moře. Jednota Egeidy byla dána stejnými klimatickými podmínkami, shodným způsobem života i shodným náboženstvím. Na jednotlivých přírodně izolovaných územích se však vytvořila různá společenská zřízení. Původní egejské obyvatelstvo žilo ještě na předkeramickém stupni vývoje. Doba bronzová přináší změnu politické i hospodářské struktury. Nejvýznamnějším centrem raně bronzové doby (2600-2000 př. n. 1.) byla Trója. Na Krétě vzniká spojením orientálních a egyptských vlivů vlastní mínójská kultura. Jejím charakteristickým znakem jsou velké palácové stavby, podle nichž označujeme jednotlivá období. Doba starších paláců (2000-1700 př. n. 1.) bývá ztotožňována s palácem v Knóssu, který se stal pro Řeky předobrazem labyrintu.

Doba mladších paláců začíná kolem roku 1700 př. n. 1. poté, kdy byly starší paláce zničeny pravděpodobně zemětřesením. Stěny mladších paláců zdobí nástěnné malby. Doba popalácová trvá přibližně od roku 1400 př. n. 1. do roku 1200 př. n. 1. a vymezuje úpadek mínójské a vzestup mykénské kultury. 

Rozvoj mykénského umění začíná nástupem Achájů v Řecku kolem roku 1400 př. n. 1. a končí dórskou invazí kolem roku 1150 př. n. 1. Tímto datem se také počíná doba železná v Egeidě. Určujícími znaky v architektuře jsou kyklopské zdivo, opevněné hrady a vývoj megaronu, podlouhlé místnosti s předsíní. Lví brána v Mykénách s reliéfně vypracovanými postavami lvů dokládá, že v té době existovala architektonická plastika.

Řecké umění následuje po mykénském kolem roku 1000 př. n. 1. a trvá přibližně do roku 100 př. n. 1. Můžeme zde sledovat kontinuální vývoj ve čtyřech časových obdobích. Geometrické umění (1050-700 př. n. 1.) se vyvinulo z mykénského umění pevninského Řecka. Označení získalo podle lineárních vzorů na keramických nádobách v podobě obíhajících pruhů a meandrů. Na konci bronzové doby obsadily dórské kmeny v rámci svého stěhování velké části řecké pevniny. Zavádějí nové sociální uspořádání, především poliš, malý soběstačný městský stát. Městské hradby se stanou symbolem i zárukou bojovné obrany tohoto nového městského sebevědomí. Archaické umění (700-500 př. n. 1.) charakterizují monumentální architektonická díla, která slouží výhradně veřejnosti. Nákladné soukromé domy zůstávají až do klasické doby zapovězeny. Největším úkolem stavebního umění je od 8. st. př. n. 1. výstavba chrámů. V polovině 6. st. př. n. 1. byl již plně zformován dórský sloh, jak dokládá Artemidin chrám na ostrově Korfu nebo Apollónův chrám v Korintu. V řeckých městech v Malé Asii vzniká v 7. st. př. n. 1. slohjónský. Za nejvýznamnější dílo v iónském slohu je pokládán Artemidin chrám v Efesu. Zároveň se v archaickém umění rodí monumentální kamenná socha.

Klasická epocha řeckého umění trvá přibližně od roku 500 př. n. 1. do roku 300 př. n. 1. Proporce a formy jsou v ní dovedeny k dokonalosti. Kolem roku 400 př. n. 1. vzniká korintská hlavice. Jedinečnou památkou z této doby je Parthenón v Athénách. V době vlády Perikla (448-431 př. n. 1.) získají Athény nadvládu nad ostatními městy v Řecku. Agora v Athénách se stane nejvýznamnějším veřejným prostranstvím v Attice. Její vzhled zatím ještě nepřipomíná plánovitou výstavbu, odráží spíše dynamiku vývoje tohoto místa. Pravidelnější výstavba města se uskuteční na šachovnicovém půdorysu, jako například v Milétu. V sochařství se tvůrci odpoutají od archaické strnulosti a začnou důkladně studovat anatomii lidského těla. Předními tvůrci jsou Polykleitos, Lýsippos, Myrón, Feidiás nebo Práxiteles.

Helénistické umění (300 př. n. 1.-100 n. 1.) vzniká poté, kdy Alexandr Makedonský rozšířil výboji svou říši až na Přední východ. Řecká architektura proniká do orientu a současně přijímá nové podněty. Stavební umění se vyznačuje dekorativními formami, které již nejsou vázány pouze tektonikou. Objevuje se i míšení sloupových řádů. Vznikají skvostné reprezentativní stavby. V urbanistice se počítá s hlavní osou a dominantami, stavby se řadí perspektivně a seskupují podle estetických hledisek. Novými stavebními úkoly se stávají lázně, parky, divadla a knihovny.